A kapka proplula mořem souputníků.
Kolikrát jsem se nadechl jediného mraku?
Napil jedné vody?
zahrál stejné noty?
Kolikrát slyšel, že život je pohyb...
O tom strnulý neměl pochyb...
Točím se... Točím...
Vítr v zadech. Konečně...
Nádech... Výdech... Znovu...
Tak, kdy už ti to dojde?
Pohltil bych supernovu,
jenže nula od nuly pojde.
Trásli mi rukou, pleskali po zádech...
Nádech... Výdech... znovu...
Prý poví mi o svých plánech, o svém lovu.
Ja ještě nechci domů, pane klamu.
Je to sen? Zvláštní zařízení, to tělo.
Silný jako kmen, co má svou hlavu...
Nádech... Výdech... Znovu...
Neposlouchej, nepřestávej, BOJUJ!
Že mají patent na moudrost,
že prý moudrý není dorost,
že potlačit mám touhu,
Nádech... výdech... Znovu...
Zda vrána k vráně sedá,
co pak on tu dělá?
To není má Mekka.
Přesto kapka kapkou je.
Co však z člověka pána dělá...
Snad sám bůh nad námi se smiluje!
Snad sama tužba živá je.
Nádech... Výdech... Znovu.
Už vidím prah svého domu.
Jak milé, vidět draka,
kousat se do ohonu.
Nepatřím sem,
patřím k tobě,
vidím tvou zem na svém hrobě.
Stejně jako naše srdce,
místo jež své tajemství ukázalo,
stále více poutníků pozbývalo,
zastaví se velmi prudce.
Krasné divy,
jen můj kraj,
navštivím ty nivy
a snad půjdu dál.
Nádech... Výdech, zas a znovu...
Kurva, co je tohle za planetu?
Své dluhy splatím a půjdu zas dál,
dokud se nezjeví syn člověka,náš král!
Snad sám bůh se smiluje,
nad nekým kdo miluje.
Je-li nějaká Pravda, pak milujte,
v domě páně hodujte.
Co sežereš,zaplatíš!
činy svými vykoupíš!
Není vyjímky, ni kompromis!
Děkuji