Představme si, že každému banka otevře účet s 86 400 Kč. Ty peníze jsou vaše. Není nutné je nikomu vracet. Pro jejich čerpání platí pouze dvě pravidla:
1: O půlnoci všechno to, co za den nestačíte utratit, zmizí. Nelze peníze převádět na jiný účet. Můžete jen utrácet... Každé ráno se na účtu objeví stejná částka, tedy 86 400 Kč.
2: Banka může s touto praktikou bez předchozího varování zkončit. V určitém okamžiku vám může říct, že Váš účet je zrušen, a že další už otevřít nemůže.
Co byste dělali? Utratili všechny peníze pro svou potěchu a potřeby? Dali byste spoustu darů osobám, jež máte rádi? Rozdali byste cizím a potřebným? Najdete způsob jak utratit každou korunu? Nebo Vás napadá něco dalšího?
A nyní pointa
Všichni doopravdy jsme klienty téhle banky. Tou bankou je totiž život každého z nás. Účty neotevírá v měnách, ale v sekundách, s nimiž můžeme nakládat, jak se nám zlíbí. Každý z nás utrácí podle svého gusta, jak je naším právem. Každý den se na Vašem účtu přičte vždy nových 86 400 vteřin a je jenom na Vás, jak je utratíte. Čím víc se blížíte půlnoci dalšího dne, tím "rychleji" peníze ubývají, až se z dneška stane včerejšek a celá suma je pryč. Je nutné věřit, že banka o půlnoci otevře další účet.
Jedno pravidlo je totiž neměnné. Život může kdykoli rozhodnout, že už další účet neotevře. Podle statistiky má průměrný český muž naději na 26 645 a průměrná česká žena na 28 470 účtů. Pak už banka nekompromisně odmítá jakékoli další machinace s penězi. Ovšem, pokud si vzpomínáte na statistiku, víte, že průměry jsou zavádějící. Těch účtů může být i o trochu víc, nebo také mnohem míň.
Co tedy s tou informací? Utrácet? Neřešit? Řešit? Jak?
Možná je to jen další příběh, který se nám snaží připomenout naši smrtelnost a hlavně to, že jediné, co máme, je dnes. Včera i zítra jsou jen virtuální koncepty, které si umíme vytvořit díky genialitě lidského mozku, aneb, jak říká klasik: „Protože neumíme ocenit přítomnost a naplnit ji životem, toužíme tolik po lepší budoucnosti. Stejně tak tolik koketujeme s minulostí."
A tak se na naše sekundy, dny, měsíce zkusme možná podívat stejně, jako se díváme na peníze. Ta paralela je totiž dokonalá. Možná přestaneme tak nezřízeně rozhazovat vysedáváním na neplodných poradách, děláním něčeho, co nás nebaví, porovnáváním se s druhými, jejich pomlouváním či dalšími neplodnými aktivitami, kterých lidé na smrtelné posteli zpravidla litují. A to je ten zajímavý rys lidské osobnosti. Teprve když máme v peněžence vítr, začínáme šetřit nebo přemýšlet, kde peníze získat. S penězi je to snadné. Se sekundami je to mnohem, mnohem obtížnější.
A nejen proto jsme se rozhodli naložit s takto vzácnou komoditou, jakou je čas co možná nejefektivněji, jak jsme se snažili nastínit v našem prvním článku a to v odstavci o americkém inženýrovi a i proto jsme se rozhodli, že záchrana deštných pralesů budou jedním z našich stěžejních snů.
Zdraví Vás Petr Šebesta a projekt Nová Archa