Máme-li zkoumat vývoj člověka, musíme se zaměřit na jeho vývoj jako organismu a až potom vývoj jeho interakce s okolním prostředím. Evoluce organismu začala s evolucí života. Postupovala od jednoduchých organismů přes složitější a čeleď Hominidae a dále evolucí lidského druhu. Člověkem Neandrtálským a Kromaňonským.
Je zajímavé, že se díváme na tři větve pohledu. Biologickou, antropologickou a kulturní, kterou můžeme také vyjádřit jako lidské vyjádření sebe sama. Takže to o čem zatím mluvíme je spíše evolucí populace, ne evoluce jednotlivce. Podíváme -li se na relevantní časovou osu, dojdeme k velmi zajímavým výsledkům. Dvě miliardy let vývoje bez náznaku člověka, 6 milionů let Hominidae a sto tisíc let člověka v dnešní podobě.
Poté si můžeme začít uvědomovat teleskopickou povahu evolučního paradigmatu. A když se potom dostaneme k zemědělství, vědecko-technické revoluci (a to i s takzvanou dobou temna) a průmyslové revoluci máme tu 10 000, 400 a 150 let, aneb další zkracování evolučních period. Což vlastně může znamenat, že každá nová evoluce se bude stále zkracovat až do té míry, kdy začneme zaznamenávat vývojové změny už v průběhu jediného života.
Stačí se podívat na technologický vývoj digitální elektroniky. Pravděpodobně nejstarší digitální technika, jež s Vámi obývá Vaše obydlí a nemáte ho v plánu vyměnit je klasická kalkulačka, která svůj účel plní a plnit bude i nadále. Naopak je –li Váš počítač starší 18 měsíců, již zastará (čímž Vás rozhodně nenabádám k jeho výměně, jako spíše k maximálnímu využití. Já sám kupuji počítače výhradně alespoň rok staré). Tato nová evoluce je postavena na dvou druzích informací. Výše zmíněné digitální a analogové. Digitální představují pomůcky ke komunikaci; k správě, archivaci a vyhodnocení dat a k umělé inteligenci, kdežto analogové vychází z molekulární biologie a množení organismů. Obé propojuje neurobiologie.
Podle starého evolučního paradigmatu (jež si můžeme podrobněji probrat v jakém si pokračování této úvahy) jedni umírají a druzí prospívají a převládají. Podle nového však mají koexistovat v podobě navzájem se podporujících (vzájemná podpora) nekonkurujících seskupení nezávislých na okolí, o což se projekt Nová Archa snaží.
A tady je zajímavé, že se evoluce proměňuje v individuálně zaměřený proces, vycházející z tužeb a potřeb jednotlivce. Již to není vnější a pasivní proces, v němž se jedinec podřizuje rozmarům kolektivu a jeho vlastního nátlaku. Tak se již vytváří nový člověk s novou osobností a novým vědomím. Ale i to může být začátek nového evolučního cyklu, neboť s postupem času se jeho vstupní hodnotou stává nový člověk s novou inteligencí, novými tužbami a potřebami.
A jak se inteligence násobí a schopnosti rostou řadou podobnou geometrické, graduje také rychlost, jak tomu jsme svědky celou známou historii. Kam až? Do jakéhosi bodu vyvrcholení, který si představuji jako okamžité naplnění lidského potenciálu. Takovýto bod je samozřejmě pravděpodobně pouze ideální a člověk se mu může jen blížit podobně jako konvexně klesající exponenciální řada, jež se nuly nikdy netkne. V tomto bodě by mohlo vzniknout něco úplně nového. Například by mohlo dojít k posílení individuální existence. Multiplikaci individuálních či paralelních existencí, v nichž jedinec již není omezen časem, ni prostorem. Projevy evoluce takového člověka by mohli být dramaticky neintuitivní, což je pro jeho život něco úplně nového.
Stará evoluce je chladná, sterilní. Je efektivní. Dnes se projevuje především v sociálním přizpůsobení. Mám tím na mysli parazitismus, snahu o nadřazenost, uměle tvořenou morálku, která platí tak, jak se zrovna hodí. Další ukázkou je jakákoli válka, jež je sama symptomem a oblíbeným nástrojem předchozího! Predátorství… To všechno bude předmětem potlačování a postupného vymícení.
Nové evoluční paradigma nás obdaří kvalitami, jež se postupně stanou samozřejmou normou. Mluvím o pravdě, věrnost, symbióza s přírodou, spravedlnost ve své opravdové podobě a svoboda! To jsou projevy zmíněného pokroku, za který se stavíme a o něž se snažíme!
Jmenuji se Petr Šebesta a toto je Projekt Archa